pryc s positivnimi lidmi

Optimiste by meli byt namaceni do surove esence beznadeje tak, aby se ji zalkli a ani kricet jiz nemohli

smíření

Pěkný text. Myslím, že jste vystihla o čem film je, a to je spíše raritou, protože lidé se většinou nedokáží moc vcítit do děje.  Já z filmu, když jsem ho viděl poprvé, naopak odcházel v naprostém klidu, relaxaci a snad i naplnění, byl to pro mě obrovský zážitek a nejen to.

Myslím, že nemá smysl chtít po filmu udělat ještě ten další krok k naději a víře, protože právě tím, že se Trier soustředil výhradně na motiv smrti a smíření, dosáhl takového efektu. On ten další krok nevylučuje, ale nevnucuje nám ho, čímž se jeho výpověď stává tak upřímnou. Můžeme to brát jako pozvání...

Snaha film nějak napasovat na naši společnost je podle mě přezíravá. Ti, kteří Justine opravdu rozumí, by se nikdy nedopustili takové generalizace, protože opravdu silná deprese je hlavně velmi osobní příběh. Na druhou stranu zavírat před tím oči, tak jak to víceméně funguje dnes, je podobně pošetilé. Proto Trier budí takový rozruch, udělal něco vskutku nevídaného, velmi osobní motiv ukázal světu.

Re: smíření

Děkuji za milou reakci. Lidé mě obvykle spíše osočují. Naprosto s vámi souhlasím. Film byl dle mého názoru velmi dobrý a právě proto bylo pro mě těžké ho strávit  a to bylo vlastně správně. Vydržet až do konce by pro mě konkrétně bylo sebemrskačstvím.