Recenze populární divadelní inscenace

Včera jsem po dlouhé době viděla velmi dobrou divadelní inscenaci. Protože jsem už nějaký čas neobšťastnila své virtuální čtenáře ani coby recenzentka ani vypravěčka příběhů, pokusím se dnes o obojí.

Divadelní inscenace, která je poslední dobou velmi populární, měla ať chcete nebo nechcete poněkud hororové prvky.

Když divák vešel do sálu, padla na něho především tíseň. Scéna v podobě zrekonstruované panelákové garsonky. Postavy: 2 ženy, 2 děti. Mladší žena krátce po třicítce a o pár let starší žena, matka dvou dětí – dívky a chlapce v mladším školním věku.

V rámci divadelního prostoru se mladší žena nachází v koupelně. Na sobě má župan ledabyle přehozený přes noční košili s květy. Ke košili nemá vztah. Je to kus oděvu, ve kterém může spát, když jí nikdo nevidí. Je skloněná k umyvadlu, kam v proudech přitéká ledová voda. Žena drží ručník a máčí si popálený obličej, jak pod proudem vody, tak mokrým utěrákem. Je skloněná poněkud nepřirozeně, občas chytne křeč do zad nebo do lýtek. Obličej si popálila explozí známé pramenité vody, když si léčila rýmu inhalací páry.

Na druhém konci bytu se nachází starší žena, tedy zkušenější. Je skloněná k malé ledničce a kráječem na pizzu doluje z mrazáku led. Praktičtější předmět se ve výbavě kuchyně mladší ženy nenachází. Starší žena má na sobě béžovou sukni ke kolenům a zeleno-hnědé triko s dlouhým rukávem. Po delší pauze komentuje stav ledničky mladší ženy: „Lednička potřebuje odmrazit!“

Mladší žena v koupelně si je vědoma stavu své ledničky. Stále dokola máčí svůj obličej v ledové vodě a z posledních zbytků sil dá ženě za pravdu: „Já vím!“

Uprostřed scény si hrají děti s ledem, které vytvářejí svůj vlastní příběh. Led přenášejí z místa, kde ho doluje jejich matka do místa, kde si hrají. Děti se vše snaží dělat tajně. Materiál přemisťují zvlášť v době, kdy starší žena odchází do koupelny předat mladší ženě dávku ručně vyrobené ledové tříště. Mladší žena si ji plácne na obličej a u toho se nehorázně stydí za bizarní nehodu.

Mladší žena žije delší dobu sama. Starší žena je vdaná a má dvě děti. Žije se svou rodinou opodál taktéž v panelákovém bytě.

Děti si hrají na popáleninové oddělení. Plyšáky psa, šneka a medvídka ukládají do malých pomyslných postýlek a obkládají je ledem.

Mladší žena syčí bolestí.

Starší žena zachraňuje situaci vtipem a poklepáváním si na čelo.

Úvod inscenace vtáhne svízelností situace a vlastně grotesknostní úrazu diváka ihned do hry. Režisér se snaží přiblížit bolest osamělých žen na explicitním příběhu popáleného obličeje hlavní hrdinky. Obdivuhodné jsou drobné nuance nepříjemného okamžiku, který začíná přecházet v okamžik komický a tím tvůrci navnadí diváka na milý příběh pojednávající o přátelství dvou žen:

Mladší pracující žena žijící všední život single třicátnice, která většinu svého času tráví na pracovišti či v relaxačních zónách: sport, kosmetika, kadeřník, restaurace, kavárna, kino, divadlo, bohoslužba. Občas se sejde s přáteli, občas si pozve přátele domů, občas s přáteli cvičí a občas s přáteli jede na dovolenou. Někdy se s přáteli opije a někdy se s přátelí modlí.

Starší žena na mateřské dovolené se dvěma dětmi, která tráví většinu času tím, že se stará buď o děti své nebo cizí nebo děti příbuzných nebo o manžela, kterého doopravdy miluje a někdy o mladší ženu, aby nevyhořela, nepopálila se, nezbláznila, moc neopila nebo nezačínala podivné vztahy s podivnými muži a občas se modlila.

Hlavní myšlenka příběhu spočívá v tom, že starší žena má pro mladší ženu pochopení a mladší žena má pochopení pro starší ženu. Mladší žena občas pohlídá starší ženě její nebo cizí děti. Manžela nehlídá nikdy. Starší žena potom na oplátku občas pohlídá mladší ženu.

Na scéně se dále nacházejí minimalistické prvky podzimu, které jasně určují, kdy se celý příběh odehrává. Jedná se o dva zažloutlé javorové listy a několik kaštanů. Dále garsonka obsahuje ještě další klasické objekty nutné k přežití mladší ženy a to je stůl, postel, počítač, koberec, televize, kuchyňský kout. Tyto atributy však v dané divadelní inscenaci nehrají žádnou roli.

Umělecké výkony herců divadla AEIOU hodnotím jako velmi civilní. A. A. bravurně ztvárnila racionální ženu na mateřské dovolené, která s pochopením zachraňuje mladší ženu před katastrofami, jenž jí nastražil život sám. E. E. důvěryhodně předala zoufalou zkušenost osamělé třicátnice. Obě děti I. I. a O. O. přirozeně doplnily celý divadelní kus.

Jak jsem uvedla již v úvodu, divadelní inscenace vynikla především svou scénou, která coby umělecký prostor svižně komunikovala příběh ze života generace singles.

Režie: Vincentka Aeiouová

herecké obsazení: A.A., E. E., I. I., O.O.

Partner divadelní inscenace: Minerální vody, a. s., Lázně Luhačovice, Moraváci za starou Prahu, o. s. aneb svojí slivku Pražákům nedáme.