Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Není o čem

Ela a Ola pijí pivo v sídlištní restauraci. Ela pivo vlastně nepije. Pije sodu. Ola se dívá na Elinu sodu a zapálí si cigaretu: „Nevadí ti to?“ „Nevadí.“ „Ty vůbec nepiješ?“ „Piju pouze společensky.“ „Aha.“

V tu samou dobu si Ema myje vlasy henou. Neteče teplá voda. Štve jí to, ale už si zvykla. V jejím bytě některé věci prostě občas nefungují. Neteče teplá a topení hřeje jen tak tak. Fén je jistota. Elektřina zrovna ještě jde. Zapne fén do zásuvky a užívá si horký vzduch, kterým nejen suší vlasy, ale ohřívá celé tělo.

Mezi Oliným prvním pivem a Elinou sodou vstoupí do sídlištní restaurace Ota. Sedne si k vedlejšímu stolu. Do úst si vloží cigaretu a zmateně hledá zapalovač. Všimne si, že naproti kouří mladá žena. Zvedne se a slušně poprosí o zapalovač:

„Dobrý den, mohla byste mi prosím půjčit zapalovač?“

„Můžete,“ jakoby mimoděk přitaká Ola.

„A co ještě můžu?“ zeptá se Ota.

„A co byste jako rád?“ setře ho Ela.

„Rád bych si přisednul, ale to asi ruším.

„Rušíte,“ odpálí ho Ela.

Ota se vrací ke svému stolu a objednává si pivo. Přijde servírka a položí  půllitr před něj na stůl.

Ema si lije do sklenice filtrovanou vodu. Rychle skočí do postele, aby nepřišla o pracně vyrobené teplo. Do filtrované vody kápne citron. Otevře knihu a čte: Mezi Oliným prvním pivem a Elinou sodou vstoupí do sídlištní restaurace Ota. V tom momentu knihu zase zavře. Nemůže se smířit se jménem Ota. Horší už je jenom Míla. Už je jí dokonce vedro. Rychle vyskočí z postele, aby nakrmila párek osmáků Edu a Edu. Mezitím vychladne a vyrovná se s Otou. Čte dál.

„Rušíte“, odpálí ho Ela. Ota se vrací ke svému stolu a objedná si pivo. Přijde servírka a položí půllitr před něj na stůl.

„Chodíš sem často Olo?“ ptá se Ela.

„Ne, vlastně to tady moc nemusím, už se těším, až se přestěhuju konečně do civilizace. Ty sídliště jsou prostě strašný. Bydlí tady divný lidi, každej den jezdit sockou, je to tady hnusný. Každej panelák má jinou barvu, to má bejt jako oživení? Je to nevkusný.“

V tomhle Ema s Olou souhlasila. Z okna ložnice se dívala na starou uličku osvícenou replikami plynových lamp. Inspirativní romantika, i když v baráku zima až praští. Ovšem stojí to prostě za to. Kdepak sídliště. Na tom vyrostla a má toho dost. Teď ty hnusný šedý paneláky akorát nabarvili, jenomže nic dalšího se nezměnilo. Tady se cejtí taková svobodná, ten starej barák má prostě atmosféru.

„Aha.“

Ela si objedná jídlo. Nestihla se najíst. Koupala děti a připravovala večeři celé rodině. Ještě teď jí v hlavě bzučí znělka večerníčku.

Ola objedná brambůrky a další pivo a čeká, co na to Ela.

Ela nehne brvou.

„No já to sídliště prostě nemusím.“

Ota mezitím platí a odchází.

„Tak to jste tady moc dlouho nepobyl? Háže Ela udičku.

„No vy jste taková přísná, tak radši odcházím.“

„Prosím vás přísná, pojďte si k nám sednout.

„No když jinak nedáte.“

Ota se úplně rozzáří a ve vteřině mění plány. Přisedne si k oběma ženám a snaží se zapojit do konverzace. „A cože tak samy?“

„Dámská jízda, manželé mají službu u dětí.“

„Aha.“

„Vy nemáte děti?“

„Mám.“

„No tak to máte milionovou manželku, že vám hlídá.“

„Nemám manželku. Syna hlídá tchýně. Manželka zemřela před dvěma lety.“

„No tak to je mi líto.“

„Ale líbí se mi, že máte odvahu, sednout si ke dvěma zadaným ženám.“

„To víte, já nehodnotím podle stavu, ale podle sympatií," snaží se zalichotit Ota.

 

Ema dostala chuť na čokoládovou tyčinku. Přehodnotila pohled na Otu. Bylo jí ho líto. Už jakoby se nejmenoval Ota, ale třeba Jan nebo Marek.

Ela poslouchá Olu a přitom přemítá nad svým vlastním životem. Je šťastná, že už do podobných putik zavítá jenom výjimečně. Už jí je příjemnější vůně ranního čaje s mlékem a cereálie s jogurtem, které dojídá po svých dětech. Dojídá, a pak luxuje. Po snídani jsou totiž všude. Nějak jí ta vůně dětí najednou chybí.

„A ty bys chtěla děti?“ ptá se Oly?

„Jasně, vlastně…“ zarazí se a uvědomí si, že před Otou jí Ela zařadila do role matky.

„Jaký to je?“

„Hezký.“ Odvětí Ela tak trochu ve vzpomínkách na dnešní ráno, kdy musela svého vztekajícího se syna Rudu zavřít do koupelny, aby se uklidnil.

Vždycky než má přijít nějaká zodpovědnost do našeho života si tak trochu lžeme. Zvlášť v kavárnách a restauracích. Lžeme si o tom, jak jsme šťastní a někdy i o tom, jak jsme nešťastní. Prostě podle toho, co se zrovna společensky hodí. Malinko si nalháváme, že život je jednodušší, když přijde něco nového. Svatba, dítě, rekonstrukce. Jenomže ve skutečnosti je to vždycky o moc těžší než předtím. Už to není tak pohodlné. Vlastně se vrháme do méně pohodlných situací, abychom si to pak v kavárně mohli zrekapitulovat. Nebo u piva. Je to vlastně jedno. Proč vůbec zkoušíme nové a nové věci? Abychom si o tom všem mohli povídat? Nejhorší je, když zrovna není v našem životě něco nového. Jakoby se zastavil čas a minuty neubíhaly. Hráč je vykázán na trestnou lavici. Není o čem mluvit, není, co poslouchat.

Tak tohle nemám zapotřebí. Zavře rychlým pohybem Ema knihu. Ruku má ještě upatlanou od čokolády. O tom, jak je život složitý, fakt číst nemusím. Na předsádce zůstane drobná sladká šmouha.

„Mít děti, je prostě život,“ byla poslední Elina věta, kterou si Ema přečetla.

„Chci děti, ale trochu se toho bojím.“ Ztotožňuje se Ema s Olou, ale nechce se jí číst dál. A to jsem si myslela, že v dospělosti se všechno vyřeší. Jenomže kdo to říkal? To byla asi zase nějaká moje představa o životě, rozzlobí Ema sebe samu. Nebo jí štve hlavně Ola, která neví, co chce, i když má všechno? A taky jí štve, že má upatlanou novou knihu.

Štve jí ta kniha a taky jí zajímá, kam se poděl Ota. Nebo Marek? Pořád ho lituje, i když má skvělou tchýni. Vždycky se dá najít něco dobrého i na tom nejhorším. I na smrti. I tady se skrývá naděje, v tom, že už to nebude pokračovat. Všechny ty rekonstrukce, svatby, rozvody, skvrny od jídla na rozečtených knihách. To, co dělá život složitým. Jak je život složitý, je smrt dost jednoduchá. Otova manželka prostě zemřela. Jinak se to definovat nedá. Prostě konec.

„Tak já už doopravdy musím jít, tchýně jde zítra do práce.“ Omlouvá se Ota.

„Bylo mi ctí dámy.“ Loučí se a odchází z restaurace.

„Co my?“ ptá se Ela?

„Tak zaplatíme no…“ opáčí Ola trochu podrážděně.

Ema otevřela knihu znovu jenom proto, aby zjistila, co je s Otou. Autor se s ním vyrovnal šalamounsky. Nechal ho prostě odejít z restaurace, což Emu trochu zklamalo. Jenomže tak to prostě chodí. Málokdy je něco dle našich představ, i když na nich vlastně tak lpíme.

Ola přicházela k domu a zklamaně dokuřovala zbytek cigarety. Představovala si, že se s Elou víc sblíží. Asi to ale nejde, když ona má ty děti a skoro nepije. Ani si ji nedovede představit uvolněnou.

Ema zhasla světlo a byla zklamaná, že kniha, kterou jí půjčila Ola, zase neuspokojila její představy o současné literatuře. Příliš jí příběh připomínal její vlastní život. Velmi fádní život, kdy vlastně není o čem psát.

Ela se vrátila domů a zapnula počítač, kdy napsala na skype své kamarádce: „Nic se nezměnilo, v hospodách je to pořád stejný, navíc nás tam balil vdovec se jménem Ota, to už ve svým věku nemám zapotřebí. Představovala jsem si, že se alespoň dobře najím.“

Ota svou tchýni vděčně objal. Večer jsem si užil. V hospodě seděly dvě krásný a chytrý ženský.

Servírka Jula odcházela ze sídlištní restaurace jako poslední. Zavřela okna, vypla klimatizaci a zamkla za sebou hlavní vchod. Na parkovišti nastoupila do auta a odjela domů za Otou. Vůbec nechápe, že tyhle vtipy mají po tolika letech manželství zapotřebí. Jenomže co s lidma, když se vždycky tak snadno chytnou a co v tom životě jinýho než si z něj dělat srandu.

Autor: Lucie Flajšmanová | středa 3.4.2013 21:45 | karma článku: 8,97 | přečteno: 484x
  • Další články autora

Lucie Flajšmanová

Tady je Papalovo

Byl pozdní večer dubnový a já jsem loupala mrkev. Dostala jsem od kolegy nejlepší škrabku na světě, jak říká má oblíbená hrdinka televizní kuchařinka a nemohla jsem přestat loupat, dokud všechna mrkev nezmizela.

19.4.2016 v 0:00 | Karma: 7,31 | Přečteno: 256x | Diskuse| Osobní

Lucie Flajšmanová

Zločin a trest Lídy Baarové

Famme fatale meziválečného filmu zase přivedla do kin davy. 16 let po své smrti, kdy zemřela osamělá a zbavena svéprávnosti v rakouském Salzburgu.

9.4.2016 v 19:01 | Karma: 13,38 | Přečteno: 710x | Diskuse| Kultura

Lucie Flajšmanová

Život je pochyb a Bible je zákon

Život je pochyb „Jak často o sobě pochybuješ liško? zeptal se Malý princ.“ „Každý den, řekla liška.“ „Pochyb je život.“

13.3.2016 v 22:15 | Karma: 0 | Přečteno: 100x | Diskuse| Miniblogy

Lucie Flajšmanová

Vánoční bohoslužba

V kostelíčku na okraji velkoměsta bylo živo. Mladá paní farářová zrovna pohlavkovala své nezbedné děti a pan farář Kalich se vlídně pousmíval. Měl svou ženu rád, i když se zlobila. Měl ji rád dokonce i tehdy, když se zlobila na něj. Většinou si své prohřešky dlouho vyčítal, čímž ženu štval ještě víc. Ale dlouho se na něj zlobit nedokázala. Ačkoliv byli spolu již drahně let, jejich láska nevyprchala, čímž byli chtě nechtě příkladem širokému dalekému okolí.

24.12.2013 v 17:59 | Karma: 8,98 | Přečteno: 499x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Flajšmanová

Recenze populární divadelní inscenace

Včera jsem po dlouhé době viděla velmi dobrou divadelní inscenaci. Protože jsem už nějaký čas neobšťastnila své virtuální čtenáře ani coby recenzentka ani vypravěčka příběhů, pokusím se dnes o obojí.

15.10.2013 v 12:40 | Karma: 7,62 | Přečteno: 358x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Flajšmanová

Kravataci v City

Ackoliv je Londyn znamy destivym pocasim, od meho priletu sviti slunicko. Jaro si tedy mohu uzivat spolecne s Londynany, protoze ti tvrdi, ze kdyz je hezky, mohou dokonce odejit driv z prace. Dost me prekvapilo, ze po pate hodine jsou parky plne. To asi jenom my Cesi dreme od nevidim do nevidim.

3.5.2013 v 20:36 | Karma: 7,51 | Přečteno: 505x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Londyn uz davno obul bezecky boty

Mily Hamlete, musim tedy uprimne priznat, ze jsi me mile prekvapil. Konecne jsem v zemi, odkud pochazi nejen velikan Shakespeare, ale i C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien.

2.5.2013 v 22:39 | Karma: 6,52 | Přečteno: 175x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Je na čase začít žít

Vždycky jsem si myslela, že až mi bude 40, můj život bude vypadat jinak. Vlastně jsem si to myslela vždycky a ani si už nevzpomínám, kdy to moje pitomý čekání na to, co já chci, začalo. Když jsem byla malá můj táta mi přivezl ze západního Německa barbínu. Jenomže měla divný vlasy, který nešly rozčesat. Ale i tak jsem měla radost a asi pět let jsem si s ní hrála. To jsem snad ještě dokázala bejt šťastná.

26.4.2013 v 19:24 | Karma: 17,96 | Přečteno: 783x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Glosa o půstu

Běžela jsem nahoru po dřevěných shodech. „Nechte mě bejt!“ řvala jsem na 10 trpaslíčků a 20 obrů. Byli všude kolem mě a hádali se nebo něco chtěli. Potom měli hroznej hlad a snědli všechno na co přišli. Bála jsem se, že si k večeři dají i mě, jeden prst mám totiž po celým dni na sluníčku extra vypečenej.

6.1.2013 v 8:41 | Karma: 7,03 | Přečteno: 445x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Navždy

For holly woman, She already knows. :-) :-) :-) (Proverbs 31, 10 - 31) An excellent wife who can find? She is far more precious than jewels. The heart of her husband trusts in her, and he will have no lack of gain. She does him good, and not harm, all the days of her life...

17.12.2012 v 17:57 | Karma: 5,46 | Přečteno: 487x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Na natáčení

Nedávno jsem byla na jednom natáčení. Seděli jsme kolem prostřeného stolu v domě Superženy. Štáb nebyl nic moc, jedna kamera, která snímala skupinu shora, zvukař a režisér.

12.11.2012 v 10:52 | Karma: 6,19 | Přečteno: 818x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

27.10.2012 v 8:55 | Karma: 18,70 | Přečteno: 10403x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Kieslowski mají štěstí na anděly

Projela jsem údolím pod horama ve škodovce. Silnice se točila do kopce jako had. Zelený louky, sem tam ovce, sem tam stádo krav mi připadaly naprosto nesmiřitelný s mojí pražskou espézetkou. Já se prostě nechci zaseknout na mrtvým bodě. Chci žít. Nezastavím a nezastavím a na další cestu si možná pořídím i lepší auto. Když to škytne, tak to stihnu včas.

6.10.2012 v 17:58 | Karma: 6,46 | Přečteno: 630x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Fejeton na houby

Odevšad jsou zase cejtit houby. Je podzim. Obykle se tomu tak říká. Češi posedlí sbíráním podivností s kloboučky vysedávají za smrky a číhají. „Děti, kde je tatínek?“ Homolkovi si vyjeli do lesa. Zežloutnul první a druhý list, spadl kaštan a v hospodě U kaštanu pořád čepují dvanáctku. Na podzim, v zimě, na jaře i v létě.

2.10.2012 v 9:31 | Karma: 8,38 | Přečteno: 621x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

Taková vzpomínka na Johanne

Víš, Johanne umřela. Je těžký mluvit o smrti. Pořád si to moc nedovedu představit, když tady sedím s tebou a ty mi hladíš ruku. Seš zabořenej v proutěným křesle a venku drobně mží. Uprostřed července bych čekala parný léto, ale to už asi máme za sebou. Pořád se chystáme na borůvky, ale kdo by v tom nečase vydržel dýl jak hodinu v lese.

17.7.2012 v 11:14 | Karma: 8,75 | Přečteno: 600x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Flajšmanová

Holčičí sen

Tak trochu nekřesťanská báseň, ale ze mě. Všem, kteří se cítí pohoršení se omlouvám, ale třeba vám pomohu zbavit se holčičího snu...

12.6.2012 v 23:03 | Karma: 8,14 | Přečteno: 774x | Diskuse| Ostatní

Lucie Flajšmanová

„A hlavně nepřepínej, pač stejně nikde nic nedávaj!“

Poslední dobou zase lámu hůl nad naší zemí. I když duši jsem zaprodala Česku, vidím tady v milounké kotlince mezi USA a Ruskem příliš mnoho neřestí a přemýšlím, kam hezky rychle zdrhnout, jestli za Putinem nebo Obamou nebo zase hezky začít zahrádkařit a chalupařit na demarkační linii. Rozdíl je jen v tom, že moje plodiny budou pokukovat po fleku na farmářském trhu nikoliv po povolení z JZD, ale strach, že mi všechno seberou, to budu mít pořád, to se nebojte.

11.4.2012 v 15:13 | Karma: 11,49 | Přečteno: 1221x | Diskuse| Společnost

Lucie Flajšmanová

Drahomíra

Báseň Drahomíra bych ráda věnovala týmu kurzů Alfa KS Praha region Jih a všem dalším, kteří si ji přečtou.

7.3.2012 v 6:34 | Karma: 8,44 | Přečteno: 671x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Flajšmanová

Utlačovaní, pobouření, rozzlobení a vlastně svobodní Kieslowski

Jak se tak poslední dobou potuluji světem kultury, neustále hledám tichý ostrov, který mi řekne víc než, zhyň, zhyňme, zhyneme. Už dlouho hledám tichou lásku kulturu kulturní, ale marně. Duch prapodivného nedospělého existencialismu vládne Prahou už hezky dlouho. Umělecké skvosty sdělující nové myšlenky, aby člověk pohledal. A i když se i ve Zlaté kapličce v rámci inscenací stále neuměle pláče nad rozlitým mlékem utlačovaných buržoastů za totality, není nutné házet flintu do obilí.

24.2.2012 v 13:34 | Karma: 12,18 | Přečteno: 699x | Diskuse| Kultura

Lucie Flajšmanová

Čekání na Godota 2011

Čeho je moc, toho je příliš aneb o lásce stokrát jinak posté a prvé. A protože je opět perex příliš krátký, musím připsat ještě tuhle větu a tuhle a tuhle a tudle nudle.

3.12.2011 v 19:18 | Karma: 6,48 | Přečteno: 652x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 100
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 996x
Za každou depresí se skrývá humor! N. K.

Seznam rubrik