Škola, kde zítra znamená již včera

Škola, na které jsem před pár lety odmaturovala byla v podstatě úplně normální. Její skromně vzhlížející budova se těsnala mezi dvěma domy v centru města a každý den se těšila na nové a nové zážitky. Mí spolužáci působili na první pohled také uhlazeným dojmem, pokud ovšem zvědavý pozorovatel nezaostřil. To samé platilo i o učitelském sboru, jenž se po důkladném prozkoumání mohl pyšnit titulem nejoriginálnějším. A když zkloubíte dohromady tyto tři složky, vznikne vám ten nejojedinělejší marketingový tojúhelník v dějinách světové ekonomie. Jednalo se totiž o školu s ekonomickým zaměřením. Jistě nemáte ani tušení pane Smithe, že ještě někde na světě existuje, tak vzácný úkaz výukového systému a pokud se vám pod ruku dostane tento text, půjdete osobně výše zmíněnou instituci zavřít.

Již od nepaměti, co Libuše pronesla svou slavnou věštbu a Přemysl Oráč ji učinil šťastnou, vládnou tomuto ústavu dvě železné ženy. Ženy, které neskolila žádná válka ani morová epidemie, ženy, jež se dokázaly ujmout vlády za všech politických systémů a ženy, které si vždy poradily bez pomoci blanických rytířů. Ano jsou to ony Gabriela Meinherrová a Zora Mucáková. Ústavu s krycím názvem Obchodní akademie vládly vždy, ale ne vždy spravedlivě. Za jejich diktatury studoval nejeden pradědeček našich pradědečků. Dokázaly si vždy zachovat nezdolnou autoritu nejen u všech členů profesorského sboru, ale také u většiny studentů. Ale ve skutečnosti nám vládla Zora. Přestože se pyšnila pouze titulem zástupkyně. Od dob ráného socialismu měla na starosti nástěnky. Její chloubou byla hlavní nástěnka v prvním patře. Ojedinělý systém tvoření rozvrhů se doslova vepsal do dějin instituce. Je pravda, že v roce 1921 získala zvláštní cenu T. G. Masaryka za nejpropracovanější rozvrhový plán, ale ve 21. století, to nám studentům připadalo poněkud zastaralé. Nástěnka, z níž jen stěží v roce 89 Zora sundavala rudý podklad, se stala místem plným emocí. Zde jsme se dozvídali ty nejhorší, ale i nejlepší zprávy z celého dne. Často jsme si připadali jako v odboji čekajíc na útok nepřítele zvané změna na rozvrhu. Emoce, které způsobovaly dvě hodiny účetnictví za sebou, se téměř rovnaly týdenní korekci v pracovním táboře. Pravdou je, že záhada tvoření našeho studijního plánu nikdy nikým nebyla rozluštěna. Stále čekáme, kdy najdeme cestu k tajemnému deníku Zory M., kde je spletitá cesta jeho tvorby vyřešena. Doneslo se nám, že její syn Eduard Mucák snad má onu "Záhadu hlavolamu" zdědit z matky na syna, ale prozatím tyto domněnky nebyly potvrzeny. Zořin kabinet byl s oblibou nazýván ústřední výbor KSČ, kde se konaly schůzky za aktivní asistence opojného tabákového dýmu. Závěsy zdobíc okenice výboru pamatují počátky kouření ve střední Evropě. Pokud kdokoliv z nás vstoupil na onu zlořečenou půdu, málokdy se mu podařilo vyváznout bez újmy na zdraví. Když literatury chtiví studenti zjistili, že školní knihovna se nachází v útrobách "výboru", vzdali veškerou naději, že se na našem ústavu může vyskytovat kvalitní nezkompromitovaná četba.

Obchodní akademie měla vždy zájem na tom, aby se v řadách profesorů vyskytovaly osobnosti, které mají studentům, co předat. Samotná pověst této školy potvrzovala, že škola splňuje všechny předpoklady. Protože prostoru budova O. A. moc nepobrala, museli se uskrovnit naprosto všichni. Profesorské kabinety se vyskytovaly úplně všude doslova od sklepa po půdu. Kabinet ve sklepě si vysloužil neodolatelnou přezdívku již po několika málo hodinách strávených ve společnosti jeho obyvatelek. Kabinet "U dvou zmijí" nám prostě k srdci nepřirostl. I když pravdou je, že někteří průkopníci mužského pohlaví se nechali unést jejich jedem. Pověst onoho kamrlíku byla vskutku nevalná. Jinak se jeho stálými příslušnicemi staly profesorky ekonomiky a účetnictví. Paní ekonomka Frantina Flámová měla takovou postavu, že jí nikdy nědělalo problémy na brigádě v ovocných sadech česat jablka bez jakékoliv vyvyšovací pomůcky a mezi studenty se jí přezdívalo Hadice. Asi proto byla chudinka natolik frustrovaná a měla pocit, že všichni muži na světě ji opustili. Svůj žal si léčila vždy jednou za rok na maturitním večírku, kde se snažila upoutat pozornost mnohých studentů. Takto si znepřátelila veškeré nositelky opačného pohlaví a ty se už postaraly o to, aby se její nechvalná pověst šířila dál. Bohužel svým chováním na společenských akcích vše jenom potvrzovala. Kolegyně Halka Sucharová, se kterou se věrně doplňovaly, byla jejím obrazným protikladem, i když v zásadních věcech si spolu stoprocentně rozuměly. Ta by si v žádném případě bez česáčku či podobné vymoženosti jablko ni švestku neutrhla. Velkou společnou zálibou obou inženýrek byly rozvody. Každá z nich absolvovala alespoň jeden. Tuto neopakovatelnou zkušenost doporučují vesele dál, čímž se dopustily nadnárodí katastrofy. Rozvod kabinetu na půdě byl z části jejich kouskem. Když si jejich kamarádka Mgr. Helena Mucáková stěžovala na svého nemožného manžela, nemohly jí doporučit nic originálnějšího. Neuvědomily si však, že tak dokonale naruší životní plán Zořina syna, který se s Helenkou nedopatřením oženil. Dynastie Mucákových se rozpadla, ale železná Zora ani tentokrát nehla brvou.

Byla by věčná škoda nepřiblížit hodiny účetnictví, kterým vládla ing. Sucharová. Její přítomnost vyvolávala u některých z nás žaludeční potíže již den předem. Fintu jakžtakž ucházejícího obalu používala vůči pánům, ale málokdy dokázala být natolik milá, že by si neodpustila své doslova vražedné pohledy a nedej bože komentáře. Obvykle mluvila tak potichu, že by jí nebylo rozumět ani se zvukovou technikou špičkové úrovně. Celou hodinu jsme napínali uši, aby nám neunikl výklad. Ti, co se naučili odezírat ze rtů měli samozřejmě velkou výhodu. V okamžiku, kdy některá opovážená ruka vystřelila nahoru k dotazu, celá třída napjatě očekávala reakci profesorky. Její odpověď se vždy nejprve skládala z arogantního pohledu a poté nenápadného odkazu na střední odborné učiliště nejlépe obor míchač malty. A od té doby se inženýrky Sucharové už nikdy nikdo na nic nezeptal, období písemek jsme odhadovali a výklad odezírali.

Záhadné zmizení

 Jednoho dne se na této škole stalo něco neobvyklého, no jak se to vezme, většinu lidí to v podstatě ani moc nepřekvapilo. Stalo se to třídě 2. B, která jako obvykle každý týden marně čekala na příchod profesorky Miloslavy Kuckermanové, jež u nich měla hodinu zbožíznalství. Tato profesorka, které se s oblibou říkalo zkráceně "Kucka", málokdy přišla do hodiny včas a tak jí navyklí studenti nechávali vždy deset minut rezervu. Její slabůstka totiž tkvěla v tom, že nikdy za svou celoživotní kariéru nerozluštila záhadu rozvrhového plánu, a proto obvyklých deset minut hledala, kde vlastně probíhá její hodina. Nejhorší pro ni bylo, když učila až úplně dole, poněvadž její kabinet se nacházel na půdě. Avšak toho dne se Kucka ztratila nadobro. Nejen, že nepřišla po deseti minutách, ale nebyla k nalezení ani po dvacetiminutách, kdy po ní marně pátrala třídní služba. Když 2. B zoufale prošmejdila celou školu, neviděla jiné východisko než oznámit celou věc Zoře. Jenomže si ihned uvědomili, že tento krok by nikam nevedl, a tak informovali učitelský sbor o celé události. Ukázalo se, že jedna z kolegyní vlastní číslo na mobilní telefon zmizelé paní profesorky. Všichni si mysleli, že mají vyhráno, jenomže opak byl pravdou. Kucka telefon totiž nezvedala. Naskytl se problém, začala další hodina a ona měla jít učit. Proto se velkorysá Frantina nabídla, že to za ní vezme. Ten den všichni hledali Kucku. Dokonce i šprtna Irena Vikmundová, jejíž hodiny byly tak dokonalé, že ani minuta nevypršela zbytečně. Její nejoblíbenější přístroj - Meotar, používala jak to bylo jen možné. Návštěva fotografa ji jednou rozzuřila natolik, že všechny žáky odvedla do třídy na svůj předmět a pouštěla je po jednom se fotit, aby její hodina nepřišla nazmar. Hledala dokonce i profesorka Mřížová, jenž vynikala svou noblesou. Jedna z mála si z celého profesorského sboru zasloužila poklonu doslova až ke kotníkům. Její mateřská starostlivost o naše duše a opravdová snaha (v některých případech velice marná) nás něco naučit byla okouzlující a někdy až neuvěřitelná. Když si nám jednou stěžovala, že celou hodinu vysvětlovala základní věc jednomu jedinému studentovi a on to po čtyřiceti minutách polopatického líčení pochopil stejně špatně, bylo nám jí opravdu líto. Alespoň tímto způsobem bych jí ráda vzdala hold, čest i slávu a zvolala vivat!

V tento osudný den se ani o velké přestávce nesešel kabinet "kurník", jak všichni nepřetržitě pátrali. V kurníku se scházely všechny profesorky tzv. nejsušších předmětů a to ekonomiky a účetnictví. Zřejmě zde rozebíraly globální problémy školy. Po takovéto válečné poradě se hned nějakému oblíbenému studentovi přihodilo, že se stal obětí zkoušení i několik hodin po sobě. Celá škola byla prostě na nohou. Po třetí hodině záhadného zmizení se do akce zapojovali již i studenti. Můj spolužák Ivan Klánovec se nabídl velkoryse jako první, že nasadí svou soukromou jednotku rychlého nasazení, kterou vlastní. Vždycky nám bylo divné odkud bere Ivánek takové množství investic na doplňování vitaminu D. Jeho konkurence - soukromá policejní stanice u Dešťů se také nenechala zahanbit a záhy nabídla své síly. Moje spolužačka Alžběta Dešťová se vyznačovala velice impulzivními až nekontroverzními reakcemi na veškeré dění kolem sebe. Při hodině paní profesorky Mřížové, kdy obvykle celá třída úžasem ani nedýchala, se klidně rozvalovala na lavici a po chvíli velice ojedinělým, ale bohužel vystihujícím způsobem popsala počasí za oknem, a jak je tímto jevem rozčílena. Paní profesorka se jí málokdy odvážila něco vytknout. Bohužel na druhé straně je pravda, že nebýt Alžběty nikdy by se náš flegmatický třídní o sobě nedozvěděl celou pravdu. Eduard Mucák, syn železné Zory, po matce bohužel podědil některé zásadní povahové rysy, což našemu kolektivu značně nevyhovovalo. Úzkostlivě dbal na veškeré naše výsledky v absenci i v prospěchu, jenž jeho matka zpracovávala každé čtvrtletí do tabulek. Pravidelně nám hrozil celoročním přezkušováním, ale na naše originální omluvenky stejně nestačil. Na našem ústavu se honosil zvláštní funkcí požárníka. Asi proto se po čtvrté hodině Kuckyna zmizení, nasadil do výstroje. V případě Eduardova selhání se v tomto rezortu vyskytoval také Jiří Nudil, jenž jako tělocvikář měl svými elegantními pohyby zamezit případnému požáru. Bohužel jeho postava nijak neodpovídala figuře mužného diskobola, a proto jsme nikdy nepochopili, proč tato osoba učí zrovna tělesnou výchovu. Svůj obstojný pivní sud neustále doplňoval těmi nejlepšími tekutinami. Tudíž působilo celkem směšně, když nám náruživě předváděl sestavu se švihadlem. Mimo jiné se na této instituci zabýval také zeměpisem. Georgovy výroky nás nejednou fascinovaly. V písemkách nechyběly otázky typu, jakým nápojem se tato zem proslavila a pokud se nám děvčatům ihned nevybavila značka veleslavné automobilky, náš mozek se podle Nudila pohyboval okamžitě na úrovni sysla. Však na konci studia si svou reputaci vylepšil, poněvadž se velice rád zúčastňoval našich školních výletů jako dozor. Naše třída se totiž vyznačovala velice kladným vztahem ke společenským akcím všeho druhu, proto Jiří věděl, že o zábavu nebude nouze. Přestože bylo pátrání dokonale zorganizováno, zatím nevedlo k žádnému výsledku. Již začínala další hodina, ale inženýrka Flámová již neměla volno. Nabídl se tedy Pepa Slepý, že mu v 1. B stejně jedna čeština chybí odučit. Profesor Slepý se odjakživa pyšnil titulem krále komiků na O. A. Jako jediný dokázal povznést nenormální přístup všech vyučujících do prostoru humoru a satyry. Vtipné poznámky trousil po chodbě sice nenápadně, ale bystrý posluchač vše podstatné vždy pochytil. Maturitní praktická odborná činnost mu připadala zrovna tak směšná jako nám studentům. Přirovnal ji ke scéně z filmu Sever proti jihu, kde otrokář žene svá stáda na svou farmu. POC se mimo jiné skládala z účetnictví na PC. Protože škola vlastnila počítačové učebny pouze dvě, byla Zora nucena opět vytvořit plán teroristického útoku na třídu s výpočetní technikou. Proto se naše maturitní skupina musela přesně dle grafu na nástěnce v danou hodinu a minutu nekompromisně zvednout od své práce a v tichosti se za dozoru Koblížka a F. L. Věka přesunout k počítačům. Koblížek a F. L. Věk se na této instituci již od pradávna zabývaly účetnictvím. Starousedlice a přímé obyvatelky kurníku si velice dobře rozuměly. Studenti si je celkem oblíbili, takže neměli sebemenší problém. F. L. Věk nás velice často obdařovala životními moudrostmi. Často nás přesvědčovala, že hloupý ani v apatyce nekoupí, že bez práce nejsou koláče, abychom dvakrát měřili jednou řešili a abychom se na onu zkoušku dospělosti opravdu důkladně připravili. Koblížka jsme dostali na účto až ve čtvrtém ročníku, za což jsme byli neskonale vděční. Osvobodila nás od teroru inženýrky Sucharové a konečně jsme k poslechu výkladu nepotřebovali kurz znakové řeči. To jsme tedy opravdu nepotřebovali. Po dvou hodinách účetnictví za sebou jsme vyhledávali ty nejtišší kouty naší školy a chodili jsme přemlouvat dýdžeje Masařku, aby své dokonalé školní rádio v naší třídě vypnul. Po páté vyučovací hodině, kdy Kucka stále nebyla k nalezení, se rozhodla profesorka Cincíková učinit rozhodný krok. Jako němčinářka měla ve zvyku jednat rázně a se vším být krajcvaj hotová. Navrhla pátrací četě, aby zapojili do akce i městskou policii. Jako obvykle byla nepochopena, a proto se do neprobádaných částí města vydala na vlastní pěst.

Profesor Fíša jako jediný o akci "Kucka" vůbec netušil. Měl až od jedenácti, a proto se již v deset hodin zavřel do kabinetu, aby stihl opravit testy. Ve skutečnosti si pochutnával na zelném šneku a popíjel k němu kávu. Tento rozený gurmán se tedy ani neobtěžoval zasvětit do šíleného zmatku způsobeného záhadným zmizením profesorky Kuckermanové. Poté, co se najedl, uvědomil si, že se domlouval právě s kolegyní Kuckermanovou, že mu sežene materiály o semináři v Irsku. Řekl si, že zkusí zaklepat na dveře jejího kabinetu, zda již nesehnala nějaké kontakty. Pomalu se zvedl ze židle, omyl si svůj oblíbený hrneček a vydal se nahoru na půdu. Byl si vědom roztržitosti paní kolegyně, a proto ho nepřekvapilo, že se v kabinetě někdy zamyká. Mezitím, co stoupal po schodišti, potkal profesorku Jonášovou, která na něho zběsile houkla cosi o Mílině zmizení. Ale protože výroky této profesorky od jisté doby nebyly brány vážně, tak se vůbec nevzrušoval a pokračoval ve své cestě. Konečně dorazil do podkroví školy, kde se v rožku těsnal kabinet hledané paní profesorky. Zaklepal a zkusil vzít za kliku. Zamčeno. Tedy zabušil silněji, poněvadž u Kucky je možné naprosto všechno. Po chvíli slyší unavené kroky. Cvak, ozvalo se v zámku a vzápětí na něho ze dveří hledí nejzmatenější výraz profesorky Miloslavy Kuckermanové, jíž celý den hledá školní interpol. Vylezla celá rozlámaná a pro jistotu se pana Fíši zeptala kolik je hodin. Opáčil, že po jedenácté a že mu za chvíli začíná hodina. Vtom to v Kucce hrklo a uvědomila si, že zřejmě zaspala. Ráno si totiž spletla vitámíny s prášky na spaní a slupla rovnou dva. Tedy vůbec se nemohla divit, že jakmile se usadila do svého měkkého křesílka to na ní přišlo. Fíša se nejprve s pochopením pousmál a informoval ji o tom, že Jonášová blábolila něco v tom smyslu, že právě ona zmizela. Profesorka Kuckermanová popadla všechny učebnice, co měla a vydala se na svou obvyklou pouť, kterou podstupovala před každou hodinou již skoro třicet let.