Osobní
Lucie Flajšmanová
Recenze populární divadelní inscenace
Včera jsem po dlouhé době viděla velmi dobrou divadelní inscenaci. Protože jsem už nějaký čas neobšťastnila své virtuální čtenáře ani coby recenzentka ani vypravěčka příběhů, pokusím se dnes o obojí.
Lucie Flajšmanová
Utlačovaní, pobouření, rozzlobení a vlastně svobodní Kieslowski
Jak se tak poslední dobou potuluji světem kultury, neustále hledám tichý ostrov, který mi řekne víc než, zhyň, zhyňme, zhyneme. Už dlouho hledám tichou lásku kulturu kulturní, ale marně. Duch prapodivného nedospělého existencialismu vládne Prahou už hezky dlouho. Umělecké skvosty sdělující nové myšlenky, aby člověk pohledal. A i když se i ve Zlaté kapličce v rámci inscenací stále neuměle pláče nad rozlitým mlékem utlačovaných buržoastů za totality, není nutné házet flintu do obilí.
Lucie Flajšmanová
Někdy i klasik vystihne, když člověk bolestí života zasykne
„Fraška života letí kupředu jak splašená herka a diváky už pranic nezajímá zápletka z prvního aktu!“ (Limonádový Joe aneb Koňská opera)
Lucie Flajšmanová
Jakoby nic
"Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků." (Zjevení, 1, 17 - 18)
Lucie Flajšmanová
Škola, kde zítra znamená již včera
Škola, na které jsem před pár lety odmaturovala byla v podstatě úplně normální. Její skromně vzhlížející budova se těsnala mezi dvěma domy v centru města a každý den se těšila na nové a nové zážitky. Mí spolužáci působili na první pohled také uhlazeným dojmem, pokud ovšem zvědavý pozorovatel nezaostřil. To samé platilo i o učitelském sboru, jenž se po důkladném prozkoumání mohl pyšnit titulem nejoriginálnějším. A když zkloubíte dohromady tyto tři složky, vznikne vám ten nejojedinělejší marketingový tojúhelník v dějinách světové ekonomie. Jednalo se totiž o školu s ekonomickým zaměřením. Jistě nemáte ani tušení pane Smithe, že ještě někde na světě existuje, tak vzácný úkaz výukového systému a pokud se vám pod ruku dostane tento text, půjdete osobně výše zmíněnou instituci zavřít.
Lucie Flajšmanová
Věčně navždy
19. 6. 2010 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Bible Jan 1, 12
Lucie Flajšmanová
Opuštěná
Pro fanoušky trilogie Ticho...volné pokračování aneb, co se stalo s Opuštěnou...
Lucie Flajšmanová
S lodí, jež dováží kariwurst a Fritzcolu
S hamburským větrem v zádech jsem se oddávala pohledu do dáli. Kdykoliv se ocitnu v přístavu, vnímám jakési nekonečno. Jakoby nás něco převyšovalo. Nemohu dohlédnout a přitom se procházím po písčité pláži nohama hrnoucíma rozpálený písek. Občas malíčkem zaklesnu o nevymáchanou mušli a jdu zase dál ve svých myšlenkách.
Lucie Flajšmanová
Tak si rozsviť!
Tentokrát zase něco ode mě osobně. Věnováno všem platonickým láskám...Pavlovi, Vaškovi, Petrovi, Martinovi, Jirkovi, Kubovi a možná si na všechny ani nevzpomínám...
Lucie Flajšmanová
Něco o ženách...
Toto není moje dílo. Text o ženách jsem objvila na blogu křesťanky Jany a moc mě zaujal.
Lucie Flajšmanová
O zvláštním sentimentu českého národa jménem komunismus
Den před nástupem do školy začala Česká televize vysílat nový původní seriál s názvem Vyprávěj. Dějová linie nás zavede do časů nedávno minulých. Jak jinak. Na ony zlaté krásné anebo hrůzné? časy nemůžeme zapomenout.
Lucie Flajšmanová
Modlitba za to, co bych chtěla
Chtěla bych rozeznat zlo od dobra Chtěla bych rozeznat lásku od nenávisti
Lucie Flajšmanová
Krátká etuda o lásce...
Napadlo vás někdy, že kvůli tomu, abychom splnili úkoly přestáváme, mít i to, co nemáme? A co je vůbec nejcenější?
Lucie Flajšmanová
Ty nejsi na Facebooku? No to jakobys nežil…
Zaslechla jsem nejmíň potřicátý tuhle hlášku v jedný kavárně. Měli jsme sraz s jednou z těch part, kam v průběhu života většinou člověk vždycky patří. Rozumějte, třída na základce, na střední, kruh na vejšce, lidi z intrů, kolejí, privátů, skautskejch nebo volejbalovejch oddílů no a potom už jen a jen řady pracovních kolektivů.
Lucie Flajšmanová
Obraz ticha
A do třetice...Karel a Opuštěná a Jiří a jedno jméno navíc...
Lucie Flajšmanová
Naděje ticha
Kudy se ubírají naše životy? Pod zemí či nad zemí? Co je realita a co sen? Je možné začít znovu od začátku?
Lucie Flajšmanová
Jizva ticha
Před časem jsem napsala povídku. Bylo to v roce 2005. O rok později byla vybrána do užšího kola Mezinárodního festivalu spisovatelů Praha v rámci soutěže povídka roku. Letos tedy v roce 2009 jsem měla potřebu příběhy hrdinů volně rozvinout. Pro lepší porozumění připomínám i povídku první.
Lucie Flajšmanová
Tak jsem se vrátila do života ve světě...
Jáchym Topol se velmi výstižně vyjádřil k tomu, jak dneska žijeme. On se tedy odvážil říci, co při tom tak zhruba cítíme. O pocitech se totiž už vůbec nemluví. Není to in. Stejně tak není in číst knihy a věřit v Boha.
Lucie Flajšmanová
Vesely Advent!!!
Protoze jsem milovnik chuti a vuni, neni mozne se s vami nepodelit o atmosferu na vanocnich trzich v okoli klastera Esram.
Lucie Flajšmanová
Rasy, kari, zazvor a zenske reci
Jak se rika, jiny kraj jiny mrav a o cemz to tedy plati bezpodminecne, je rozhodne jidlo. Vzhledem k tomu, ze velmi rada varim, dlouho jsem se o strave v IPC nezminila.
následující |
Počet článků 100 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 983 |
Za každou depresí se skrývá humor! N. K.