Lucie Flajšmanová
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 996x
Seznam rubrik
Lucie Flajšmanová
Tady je Papalovo
Byl pozdní večer dubnový a já jsem loupala mrkev. Dostala jsem od kolegy nejlepší škrabku na světě, jak říká má oblíbená hrdinka televizní kuchařinka a nemohla jsem přestat loupat, dokud všechna mrkev nezmizela.
Lucie Flajšmanová
Zločin a trest Lídy Baarové
Famme fatale meziválečného filmu zase přivedla do kin davy. 16 let po své smrti, kdy zemřela osamělá a zbavena svéprávnosti v rakouském Salzburgu.
Lucie Flajšmanová
Život je pochyb a Bible je zákon
Život je pochyb „Jak často o sobě pochybuješ liško? zeptal se Malý princ.“ „Každý den, řekla liška.“ „Pochyb je život.“
Lucie Flajšmanová
Vánoční bohoslužba
V kostelíčku na okraji velkoměsta bylo živo. Mladá paní farářová zrovna pohlavkovala své nezbedné děti a pan farář Kalich se vlídně pousmíval. Měl svou ženu rád, i když se zlobila. Měl ji rád dokonce i tehdy, když se zlobila na něj. Většinou si své prohřešky dlouho vyčítal, čímž ženu štval ještě víc. Ale dlouho se na něj zlobit nedokázala. Ačkoliv byli spolu již drahně let, jejich láska nevyprchala, čímž byli chtě nechtě příkladem širokému dalekému okolí.
Lucie Flajšmanová
Recenze populární divadelní inscenace
Včera jsem po dlouhé době viděla velmi dobrou divadelní inscenaci. Protože jsem už nějaký čas neobšťastnila své virtuální čtenáře ani coby recenzentka ani vypravěčka příběhů, pokusím se dnes o obojí.
Lucie Flajšmanová
Kravataci v City
Ackoliv je Londyn znamy destivym pocasim, od meho priletu sviti slunicko. Jaro si tedy mohu uzivat spolecne s Londynany, protoze ti tvrdi, ze kdyz je hezky, mohou dokonce odejit driv z prace. Dost me prekvapilo, ze po pate hodine jsou parky plne. To asi jenom my Cesi dreme od nevidim do nevidim.
Lucie Flajšmanová
Londyn uz davno obul bezecky boty
Mily Hamlete, musim tedy uprimne priznat, ze jsi me mile prekvapil. Konecne jsem v zemi, odkud pochazi nejen velikan Shakespeare, ale i C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien.
Lucie Flajšmanová
Je na čase začít žít
Vždycky jsem si myslela, že až mi bude 40, můj život bude vypadat jinak. Vlastně jsem si to myslela vždycky a ani si už nevzpomínám, kdy to moje pitomý čekání na to, co já chci, začalo. Když jsem byla malá můj táta mi přivezl ze západního Německa barbínu. Jenomže měla divný vlasy, který nešly rozčesat. Ale i tak jsem měla radost a asi pět let jsem si s ní hrála. To jsem snad ještě dokázala bejt šťastná.
Lucie Flajšmanová
Není o čem
Ela a Ola pijí pivo v sídlištní restauraci. Ela pivo vlastně nepije. Pije sodu. Ola se dívá na Elinu sodu a zapálí si cigaretu: „Nevadí ti to?“ „Nevadí.“ „Ty vůbec nepiješ?“ „Piju pouze společensky.“ „Aha.“
Lucie Flajšmanová
Glosa o půstu
Běžela jsem nahoru po dřevěných shodech. „Nechte mě bejt!“ řvala jsem na 10 trpaslíčků a 20 obrů. Byli všude kolem mě a hádali se nebo něco chtěli. Potom měli hroznej hlad a snědli všechno na co přišli. Bála jsem se, že si k večeři dají i mě, jeden prst mám totiž po celým dni na sluníčku extra vypečenej.
Lucie Flajšmanová
Navždy
For holly woman, She already knows. :-) :-) :-) (Proverbs 31, 10 - 31) An excellent wife who can find? She is far more precious than jewels. The heart of her husband trusts in her, and he will have no lack of gain. She does him good, and not harm, all the days of her life...
Lucie Flajšmanová
Na natáčení
Nedávno jsem byla na jednom natáčení. Seděli jsme kolem prostřeného stolu v domě Superženy. Štáb nebyl nic moc, jedna kamera, která snímala skupinu shora, zvukař a režisér.
Lucie Flajšmanová
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Lucie Flajšmanová
Kieslowski mají štěstí na anděly
Projela jsem údolím pod horama ve škodovce. Silnice se točila do kopce jako had. Zelený louky, sem tam ovce, sem tam stádo krav mi připadaly naprosto nesmiřitelný s mojí pražskou espézetkou. Já se prostě nechci zaseknout na mrtvým bodě. Chci žít. Nezastavím a nezastavím a na další cestu si možná pořídím i lepší auto. Když to škytne, tak to stihnu včas.
Lucie Flajšmanová
Fejeton na houby
Odevšad jsou zase cejtit houby. Je podzim. Obykle se tomu tak říká. Češi posedlí sbíráním podivností s kloboučky vysedávají za smrky a číhají. „Děti, kde je tatínek?“ Homolkovi si vyjeli do lesa. Zežloutnul první a druhý list, spadl kaštan a v hospodě U kaštanu pořád čepují dvanáctku. Na podzim, v zimě, na jaře i v létě.
Lucie Flajšmanová
Taková vzpomínka na Johanne
Víš, Johanne umřela. Je těžký mluvit o smrti. Pořád si to moc nedovedu představit, když tady sedím s tebou a ty mi hladíš ruku. Seš zabořenej v proutěným křesle a venku drobně mží. Uprostřed července bych čekala parný léto, ale to už asi máme za sebou. Pořád se chystáme na borůvky, ale kdo by v tom nečase vydržel dýl jak hodinu v lese.
Lucie Flajšmanová
Holčičí sen
Tak trochu nekřesťanská báseň, ale ze mě. Všem, kteří se cítí pohoršení se omlouvám, ale třeba vám pomohu zbavit se holčičího snu...
Lucie Flajšmanová
„A hlavně nepřepínej, pač stejně nikde nic nedávaj!“
Poslední dobou zase lámu hůl nad naší zemí. I když duši jsem zaprodala Česku, vidím tady v milounké kotlince mezi USA a Ruskem příliš mnoho neřestí a přemýšlím, kam hezky rychle zdrhnout, jestli za Putinem nebo Obamou nebo zase hezky začít zahrádkařit a chalupařit na demarkační linii. Rozdíl je jen v tom, že moje plodiny budou pokukovat po fleku na farmářském trhu nikoliv po povolení z JZD, ale strach, že mi všechno seberou, to budu mít pořád, to se nebojte.
Lucie Flajšmanová
Drahomíra
Báseň Drahomíra bych ráda věnovala týmu kurzů Alfa KS Praha region Jih a všem dalším, kteří si ji přečtou.
Lucie Flajšmanová
Utlačovaní, pobouření, rozzlobení a vlastně svobodní Kieslowski
Jak se tak poslední dobou potuluji světem kultury, neustále hledám tichý ostrov, který mi řekne víc než, zhyň, zhyňme, zhyneme. Už dlouho hledám tichou lásku kulturu kulturní, ale marně. Duch prapodivného nedospělého existencialismu vládne Prahou už hezky dlouho. Umělecké skvosty sdělující nové myšlenky, aby člověk pohledal. A i když se i ve Zlaté kapličce v rámci inscenací stále neuměle pláče nad rozlitým mlékem utlačovaných buržoastů za totality, není nutné házet flintu do obilí.
Lucie Flajšmanová
Čekání na Godota 2011
Čeho je moc, toho je příliš aneb o lásce stokrát jinak posté a prvé. A protože je opět perex příliš krátký, musím připsat ještě tuhle větu a tuhle a tuhle a tudle nudle.
Lucie Flajšmanová
Manželství je tehdy dokonalé...
Můj letošní rok a dle vyprávění i rok mých přátel se z nějakého důvodu skládá z veselek. Proto jsem se k tématu musela vyjádřit. Kate a Wiliam slavnou sérii svateb odstartovali a už se to vezlo. Prosím, pojďte a poslyšte zábavné čtení, co se třeba stává, když se ten super mejdan, kdy dva si řeknou ano, povede a vznikne tak manželský svazek na celý život.
Lucie Flajšmanová
Hlavu vzhůru Aloisi!
Včera jsem na lavičce před železniční stanicí Weissbach potkala Aloise Nebela. Seděl tam unavený, frustrovaný, zničený uprostřed neutěšené krajiny Jeseníků. Pršelo. Chcanec, jak utrosil jeho kolega mašinfíra.
Lucie Flajšmanová
Krajinou, kterou prošel Anděl…
Tento text jsem psala v říjnu 2007. V té době jsem mi zbýval krok k tomu, abych se znovu narodila. Věnováno: Leonovi
Lucie Flajšmanová
„Ale já už nevím, co s vámi, já prostě nevím, jak dál."
Nejšťastnější jsem, když odjíždím. Uprostřed svých myšlenek, uprostřed své hýčkané bolesti, kterou vždycky odněkud vyštrachám. Nádech, výdech. A kde jsou slzy dojetí, ptám se sama sebe. Nevím jak vy, ale já toužím po slzách vždycky v momentech vnitřního napětí, které ne a ne ven. Slzy tomu mají prý pomoci. Explicitní smutek vyplavený kapkami deště, které napršely z duše. Nebo dojetí? Dojetí nad právě vymyšleným příběhem, postavami. Melancholické alegorie s kulisou zlátnoucí přírody podzimu.
předchozí | 1 2 3 4 | další |